Je stále tolerantnější společnost skutečně lepší?

Lidé jsou různí, o tom asi není tÅ™eba hovoÅ™it. VÄ›tÅ¡inou jsme vÅ¡ak souÄástí nÄ›jaké kultury, do které se zaÄleňujeme. OvÅ¡em co takoví, kteří se do ní z nÄ›jakého důvodu zaÄlenit nemohou nebo nechtÄ›jí? JistÄ›, jedná se o menÅ¡iny, avÅ¡ak i ty mají právo být slyÅ¡et.

 

 

To je také důvod, proÄ je dnes dáván stále vÄ›tší tlak na toleranci vůÄi tÄ›m, kteří se od nás nÄ›jak odliÅ¡ují, aÅ¥ už původem, barvou kůže, sexuální orientací Äi Äímkoliv jiným. Mnozí vÅ¡ak varují, že je to cesta do pekel.

 

Jejich hlavní námitkou je, že se koneckonců jedná o naši kulturu a tradice, a neměli bychom se jich vzdávat jen kvůli tomu, že je s tím pár lidí nespokojeno. Bojí se, že díky tomu naše děti na své kořeny zapomenou, a přijmou místo toho ty cizí hodnoty, zvláště takové, které jsou špatné.

 

 

To je vÅ¡ak nepodložená obava. Koneckonců, úkolem Å¡koly je vystavit dítÄ› co nejvíce podnÄ›tům, aby si následnÄ› dokázalo vybrat, který z nich je pro nÄ›j ten pravý a naÅ¡lo své místo v životÄ›. A toho rozhodnÄ› nedosáhneme tím, že budeme minoritní skupiny nejen ignorovat, ale Äasto také odstrkovat.

 

Málokdo si uvÄ›domuje, že to, co lidé z tÄ›chto skupin chtÄ›jí, je pouze mít stejná práva jako vÅ¡ichni ostatní. To pÅ™ece není tolik, nebo ano? ÄŒlovÄ›k by si myslel, že jsme se již vzdálili dobÄ›, kdy například Äerní lidé museli sedÄ›t v jiné Äásti autobusu, ovÅ¡em zdá se, že se po tom nÄ›kterým lidem stýská.

 

SamozÅ™ejmÄ› je pravdou, že to sebou pÅ™ináší problémy. V naší zemi je typickým příkladem inkluze. Její zámÄ›r byl jistÄ› dobrý, avÅ¡ak výsledky rozhodnÄ› nejsou takové, v jaké bychom doufali. To vÅ¡ak není vina tÄ›ch dÄ›tí, ani jejich rasy, nýbrž prostÅ™edí, ve kterém vyrůstají a výchovy, které se jim dostalo od rodiÄů. A snaha zmÄ›nit tyto faktory je skuteÄnÄ› bÄ›hem na velmi, velmi dlouhou traÅ¥, zvláštÄ› když tito rodiÄe nespolupracují a nechtÄ›jí se zmÄ›nit. A dokud se nevyÅ™eší tento problém, inkluze bude fungovat skuteÄnÄ› jen málokdy.