Fyzická osoba
Když začneme chodit do práce, osamostatníme se a budeme mít vlastní bydlení, tak přichází jistá finanční zodpovědnost. Musíme mít totiž každý měsíc na zaplacení nájmu, energií, jídla, nějaké té zábavy a řady dalších věcí. Nemůžeme navíc vše mít naplánováno na korunu přesně, protože když se nám to nejméně hodí, tak můžou přijít nečekané výdaje jako je porucha pračky. Nová bude stát několik tisíc.
Kdybychom v období takových havárií ještě nedej bože přišli o práci a vypadl nám tak hlavní zdroj finančních příjmů, tak se dostaneme do problémové situace, takže je rozhodně dobré mít dostatečnou finanční rezervu. Lidé, kteří ji nemají jsou mnohdy donuceni vzít si na živobytí půjčku. Když ji však následně nezvládají platit, tak to není nic příjemného a můžeme upadnout do dluhů, z kterých se dost špatně dostává. Proto je výhodné už od dětství učit se finanční gramotnosti a jednat vždy z rozvahou.
Stát
U státu je situace zcela jiná, což jste si jistě všimli. Spousta států má takzvaný schodkový rozpočet, což znamená, že výdaje převyšují příjmy. Příjmem státu jsou různé poplatky, daně a podobné záležitosti. Výdajů je spousta, protože stát musí zajistí na dobré úrovni například zdravotnictví, školství, obranu země a další řadu věcí. Schodkový rozpočet je relativně v pořádku, když se půjčují finance na investice, které přinesou výdělky.
Potíž nastává, když se půjčuje na běžné výdaje, přičemž v současnosti se u nás dost v tomto ohledu hovoří o penzích a nutnosti zavést důchodovou reformu. Když by se státní dluh rozpočítal na jednoho obyvatele, tak to není zas tak dramatická částka, ale problém je, že se neustále zvyšuje. Banky státu bez potíží zase půjčí, protože je to pro ně dlouhodobý zdroj příjmů, a navíc mají jistotu, že tento klient bude stále splácet. Proto se říká, že stát je prý lepší než člověk FAHD. Zvyšující se zadlužování však není z dlouhodobého hlediska rozumná cesta.