Záliba v cestování

Takových lidí není ovÅ¡em nÄ›jak moc proto poÄtu tÄ›ch, kteří berou cestování jako nutné zlo. NÄ›kteří obÄané mají totiž hrůzu jen z cesty do nejbližšího mÄ›sta. Možná proto, že se neumí v niÄem orientovat. Dneska vÅ¡ak mají výhodu internetu, který jim Å™ekne, co a jak bÄ›hem nÄ›kolika sekund. Zadají stanici, ze které chtÄ›jí vyjet, stanici cílovou a za vteÅ™inku vÄ›dí kam jet, kde pÅ™estoupit, ze kterého nástupiÅ¡tÄ› mají vyjet a další podrobnosti. V jisté aplikaci si také hned mohou koupit jízdenku a mají to naprosto bez starostí.  

PeÄlivÄ› rozepsané jízdní řády, takové ty válce, které se pohybem prstů otáÄely už na nádražích dávno pradávno nejsou. Nahradil je právÄ› internet a cedule s odjezdy vlaků v každé stanici. Takže se není tÅ™eba umÄ›t v jízdních řádech orientovat.  

Jsou vÅ¡ak lidé, kterým ani toto nestaÄí. Dojdou sice k nádraží, tedy vlakovému a neví co dál. OznaÄení nástupiÅ¡tÄ› mu nic neříká a Äíslo koleje už vůbec ne. Na nÄ›kterých nádražích se tomu rozhodnÄ› není co divit, protože oznaÄení koleje mnohdy chybí a pasažér neví, od kterého kolejiÅ¡tÄ› má zaÄít poÄítat. Je ovÅ¡em zase fakt, že i tento neÅ¡var se pomaliÄku vytrácí. PÅ™esto se ÄlovÄ›k necestovatel radÄ›ji nÄ›koho zeptá, a to radÄ›ji vícekrát. Jistota je jistota. Když se koneÄnÄ› trefí na kolej, ze které mu kýžený vlak pojede, je nervózní, že tu jeÅ¡tÄ› není. ZpoždÄ›ní takového pasažéra vydÄ›sí k smrti a když vlak koneÄnÄ› pÅ™ijede, padá mu ze srdce obrovský kámen. To ovÅ¡em jeÅ¡tÄ› není jeho útrapám konec, protože absolutnÄ› netuší, kde má vystoupit. Zastávky nepoÄítá, a i kdyby tak neví která je ta jeho. NaÅ¡tÄ›stí zde máme monitor, který to vÅ¡echno vypisuje, ale pÅ™esto je tÅ™eba se otázat průvodÄího a maÅ¡infíry, zdali je to vÅ¡echno v pořádku.  

Má-li taková necestovatel přestupovat, tak je to pro něj úplná katastrofa. A pokud má na přestup dvě minuty na velkém nádraží, je to jeho konec a jede příštím vlakem. Hodně se pak diví, že jeho místenka je propadlá, protože byla na vlak předchozí.